V dosavadním bydlišti rodiny Oskara a Jany Semlerových v Jagellonské ulici 22 se někdy kolem roku 1930 uskutečnilo jednaní s Loosem, který měl nový byt navrhnout za spolupráce Heinricha Kulky. Loos patrně nastínil celkové prostorové řešení nového bytu, detailní zpracování již Kulka řešil samostatně. V jediném případě v Plzni byl vytvořen vícepodlažní byt s plynulou návazností prostor různých výšek, tedy s tzv. Raumplanem. Architekti mohli upravit nejen polohy svislých konstrukcí a stropních podhledů staršího domu, nýbrž měnit i řešení stropů.

 

Loos s Kulkou do bytového domu vložili vestavbu třípodlažní vily, připomínající pražský dům Františka Müllera, dokončený krátce před tím. Centrálním prostorem celého bytu je obytná hala o ploše přibližně 50m².Tato hala, která má výšku dvou podlaží, je osvětlena rozměrnými posuvnými okny, proti nimž je v úrovni patra umístěna galerie, na které je knihovna. Z mezipodesty schodiště, spojujícího prostor haly s galerií, je přístupna zimní zahrada, pokoj hosta a jídelna. Z galerie je možné vystoupit do dalšího podlaží, v němž jsou soustředěny ložnice rodičů, dva dětské pokoje tří Semlerových synů a pokoj jejich vychovatelky. Vstup do mezonetového bytu manželů Semlerovych byl umístěn v nově provedené přístavbě, přisazené před dvorní průčelí domu. Přístavba, která obsahovala vstupní vestibul a pomocné schodiště, umožnila nejen zpřístupnit kuchyni a zázemí bytu pro personál, ale rovněž zcela oddělit provoz bytu od zbývající části bytového domu, jehož vchod a schodiště zůstaly bez úprav. Na nový vstup v přístavbě navázal vestibul s horním denním osvětlením. Přestože se obytná hala nachází přímo proti němu, je příchozí veden oklikou po několika stupních pod galerii, kde se ocitne přibližně v příčné ose hlavního prostoru. K hale pod galerií přiléhá ještě odpočivný kout a bar. Prostor obytné haly byl řešen symetricky podle podélné osy, kterou pohledově ukončuje krb, vsazený v ploše provedené z kamenných kvádrů. Dominantou protější stěny se stal rozměrný obraz Život Tsongkhapy pochazející z Tibetu 18. století a znázorňující život tibetského buddhistického světce a učitele. Prostor haly je opatřen obkladem z kanadské břízy, dřevěné obklady jsou i v místnostech v ložnicovém patře. Knihovna na galerii má kazetový strop, kombinující červenou barevnost trámů se zlacením výplní. Práce na adaptaci suterénu, přízemi a patra na byt Semlerovych zahájila firma Müller & Kapsa v březnu 1933, od července 1934 byla rodina Oskara Semlera v novém bytě oficiálně přihlášena. Podle projektu z roku 1938 byly v následujícím roce poblíž vstupu do bytu Semlerových provedeny dvě garáže, na jejichž ploché střeše vznikla terasa.

 

Po emigraci rodiny dům v roce 1942 přešel na Německou Říši (Deutsche Reich). Semlerovi v roce 1949 sice požádali o restituci, dům však jako konfiskovaný majetek v roce 1950 přešel na město Plzeň. Po pěti letech se stal vlastnictvím státu, který jej však v roce 1993 převedl zpět na Statutární město Plzeň. Byt rodiny Oskara Semlera byl již dříve rozdělen na několik menších samostatných bytů, oddělená hala sloužila jako učebna, později jako fotoateliér. Od roku 1969 je byt rodiny Oskara Semlera kulturní památkou, od roku 2003 se nachází na území městské památkové zóny. Od roku 2014 je kulturní památkou celý dům na Klatovské 110, který byl před tím Statutárním městem Plzní převeden na Plzeňský kraj, který jej v roce 2012 svěřil do správy Západočeské galerii v Plzni. Ta zde v roce 2013 zahájila první etapu oprav a restaurování domu s cílem jeho zpřístupnění veřejnosti. Náročná rekonstrukce se skládala z celkem tří etap a byla dokončena na sklonku roku 2021.